MK SEVERKA MODELPARK SUCHÉ 71 - XX

           V současné době Letecké dny nepořádáme a tak se alespoň podíváme na obrázky z podobné akce v Německu, ale v roce 2014.

     Na pozvání německých modelářů jsme se vypravili s Karlem Peckou reprezentovat náš klub do Reidholdshainu, což je obec 50 km odtud. Oni k nám jezdí a tak jsem byl zvědavý, jak to u nich vypadá s létáním a prostorem, kde létají. Byl jsem mile překvapen prostorem, kde mají svoji základnu. Letiště je čistě modelářské s travnatou plochou, dlouhou asi 300m a širokou asi 60 m. Ochrannou síť mají v délce 200m a před ní mírný svah, kde je na pokraji řada stánků s občerstvením a podobně. Před ochrannou sítí mají odstavnou plochu pro modely, kde prostor pro diváky je omezen zábradlím a masivními lavičkami.

Modelů se tam sjelo asi 100 všech možných kategorií, od upoutanců až po turbíny. Vlastní program začal až v 11 hodin a létalo se až do 17 hodin, kdy se blížil déšť. Některé ukázky byly na světové úrovni zvláště turbinové. Z Česka tam ještě létal Jirka Jarolímek s jeho velkým akrobatem. Organizačně to byla velmi pěkně zajištěná akce.

      Já jsem měl vystavený raketoplán Columbia, kde jsme jej ohradili a dali tabulku s vysvětlením startu modelu, což Karlovi Peckovi hodně pomohlo ve vysvětlování německy, protože zájem o model byl velký. Protože bylo nádherné počasí, byl to pohodový víkend. 

     28.7.2021 Karel Jeřábek

    Jako modeláři jsme fandové většinou do své odbornosti, kterou se snažíme vylepšovat jak se dá. Ne jinak,  jsou stejně postiženi i fandové jiných zájmových činností. S jedním takovým nadšencem panem Čumbou, jsem se setkal už před léty, kdy přijel na naši raketýrskou akci. Několikrát jsem mu poskytoval různé články a informace z historie raketových modelářů, protože je to sběratel jak má být. Nejen, že sbírá informace, ale i celé rakety, jak můžete vidět na úvodním obrázku.

         V současné době posbírané rakety přemísťuje do muzea, kde by měly být vystaveny pro veřejnost. Doposud je měl doma na dvoře a neplnilo to úkol, který mělo. U jedné z raket mu ale chyběla hlavice a tak mě požádal, abych mu ji vyrobil jako atrapu z polystyrenu, aby mohla být taky vystavena. Domluvili jsme se a tak jsem se do tohoto díla pustil. Nebyl to žádný drobeček, jak můžete vidět na dalších obrázcích.

         Začal jsem výrobou 3 překližkových žeber, 2 na dřík hlavice, který přijde zalepit do trupu rakety a jedno jako základ největšího průměru, odkud budu později začínat ogivální tvar hlavice vybroušením normální frikční bruskou. Uprostřed všech žeber je přesný otvor průměru 22, do kterého později zalepím dřevěnou bukovou kulatinu, dlouhou 1040 mm jako nosnou tyč polystyrenových kotoučů, které budu opracovávat. Dále jsou tam 4 otvory na bukovou kulatinu průměr 12 mm, která bude zpevňovat dřík a ogivál.

     Nejdříve jsem si mezi žebra dříku vlepil polystyrenové kotouče a po vytvrdnutí Epoxy 1200 jsem jen hrubým smirkem na dlouhém prkénku srovnal polystyren na průměr žeber. Trochu jsem dřík vykytovat tmelem na dřevo a olaminoval. Do takto už hotového dříku jsem zalepil hlavní tyč a 4 slabé tyče. Vyřezal jsem si z polystyrenu tl 80 mm nožem!! všechny kotouče podle průměrů na výkrese (ten jsem si nakreslil předem) a slepil nasunutím na tyč.

       Následovalo to hlavní : opracování hlavice. Používám k tomu starou vrtačku Narex, kde dám nejmenší otáčky a frikční bruskou, na které je skládaný smirek brousím žádaný tvar. Nebylo to tak jednoduché. Stojánek na brusku má výšku 75 mm  a opěrný hrot, který jsem si dělal někdy před 40 lety má stejnou výšku. Musel jsem tedy upravit stůl, abych měl výšku alespoň 120 mm. Vše uvidíte na obrázcích. 

      V prostření dřevěné tyči mám z jedné strany vyvrtanou díru a našroubovaný vrut průměr 10 mm bez hlavy, který je v hlavičce brusky a na druhé straně je větší otvor pro hrot. Špička hlavice končí asi 30 mm před hrotem, po odříznutí je dokončení jen ručně. Brousit to jde nádherně, jen jsem celý oblepen kuličkami, proto to dělám uprostřed zahrady a nesmí být vítr, abych nezamořil ještě sousedy. Po vybroušení následuje nekonečný úklid. Přestože jsem měl větší igelit, byly kuličky všade a konečnou likvidaci jsem prováděl vysavačem !!!!! Ještě, že dopoledne nechodí kolem lidi, uviděli by blázna, který luxuje zahradu !!!

       Po vybroušení už je ta dobrá práce, i když zdlouhavá. Vytmelení, přebroušení a olaminování ogiválu. Dělal jsem to postupně na 3 pásy a s přesahem asi 20 mm. Dokonce nebylo nutné ani moc tmelit spoje i tkaninu 80 g/m2. Celou hlavici jsem stříkal nejdříve stříkacím tmelem a potom 3 vrstvy červenou barvou.

         V závěru jsou ještě další obrázky ze stěhování skutečných raket do muzea.

  23.7.2021  Karel Jeřábek.