MK SEVERKA MODELPARK SUCHÉ 71 - XX

Přihlašovací formulář

Návštěvnost

1369280
dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Celkem
410
663
410
12415
1369280

Kdo je připojen

We have 17 guests and no members online

                               

 

 

V sedmdesátých letech na Ústecku pomalu končila doba stavění upoutaných modelů, motoráři se věnovali převážně rekreačním modelům, část se věnuje volným modelům kat. F1A a část raketám. Rozvíjí a rozšiřuje se počet modelářů , kteří ovládají své modely rádiem. Nově zřízený podnik v roce 1971 Modela, dodával postupně na trh rádiové soupravy Standart, Mars , Delta, Gama, Tonox, a Modela Digi. Z počátku se létalo na frekvenci 27 kHz, později na 35 a 40 MHz . Někteří si soupravy koupili ze zahraničí a nebo sami postavili.. Používali je zejména motoráři, ale i většina větroňářů přecházela koncem tohoto desetiletí na kategorii RCV2. Pro RC modely svahových větroňů byly využívány kopce kolem celého Ústí n/L. – Střížovický vrch, nad Chuděrovem, nad meteorologickou stanicí v Kočkově, za Doběticemi, na Nové Vsi, ale i na Nakléřově, záleželo to odkud foukalo. Na rovinu se začalo jezdit do Srbic, kde se na bývalé skládce trénovalo, ale byly zde i soutěže.

S volnými modely a raketami jsme chodili létat nejdříve na louku do Dělouše směrem na Habrovice a když pokročila těžba povrchového dolu, přemístila se činnost do prostoru před Soběchleby, pod ruským pomníkem a nebo do Srbic u Teplic, kde se létá dodnes.

 

V klubu na Klíši byla silná základna leteckých modelářů kategorie F1A a později RC V2. Patřili mezi ně M. Soukup, L.Bláha, L.Bláha jun., K, Jeřábek, J. Libáňský, Vojtěch, J. Tůma, V. Otto, M. Otto, J. Šimek, Reichl, P. Krejza, Hanousek, P. Šulc, Eiseman, J. Obr, J. Imiolek, J. Imiolek ml. Jezdilo se na soutěže vlastními auty po letištích celého kraje – Roudnice, Žatec, Raná, Chomutov, Most, Česká Lípa,Liberec, Vodochody a j. kde bývalo běžně kolem 60 soutěžících. Na Přebor ČSR byl postupový klíč, kam z krajského přeboru postupovali jen 4 soutěžící !

                          

                                                                          Jiří Mihulka s modelem kategorie A1

                           

                                                                  Rudolf Horníček s modelem RCV2 v Dubičkách

                             

                                                      S modely kategorie RCV2 Jiří špička,Luděk Bláha a Jiří Mihulka

                              

                                                        Jaroslav Imiolek jun. připravuje model RCV2, přihlíží Jaroslav Imiolek senior.

                                

                                                       S modely kategorie RCV2 Karel Jeřábek, Zděnek Barza a Míla Otto

                                

                                              Bohumil Kosáček se svým modelem kategorie RCV2 na soutěži v Roudnici

 

Motorové modely stavěli : B. Kosáček, J. Beránek, J.Jurek, K. Hrodek, J. Šafařík, J. Horáček, J. Obr, kteří předváděli své modely převážně na propagačních akcích a výstavách, jako na příklad o dožínkách v Dubicích , na 1.máje, na pionýrských táborech, Dětských dnech a pod.

                                  

                                                                              Miroslav Klásek, zakládající člen Předlického klubu

                                   

                                                                Vladimír Rod s motoráčkem

                                     

                                                                                Jirka Stojánek s létající čarodějnicí

                                   

                                                                 Jaroslav Beránek s předváděcím motorákem

                                    

                                                                  Libor Klika s oblíbeným akrobatickým modelem

                                     

                                                                              S motorizovaným větroněm Jaroslav Imiolek senior

                                     

                                                                                      Předváděčka při dožínkách v Dubicích

                                      

                                                                          Předváděčka na Severní Terase, vpravo Karel Hrodek

                                       

                                                         Na předváděčce v pionýrském táboře v Jetřichovicích, zleva J. Horáček, J. Černý a K. Jeřábek

                                        

                                                                                      Zájem o modely byl na táboře veliký

 

                                   Rekord Jardy Šafaříka 1976 - 1979

Jak se dokázali modeláři vyrovnat s materielními podmínkami a s jakým elánem lze stavět , ukázal Jarda Šafařík. Předsevzal si v roce 1976 že překoná dosud platný Československý rekord v délce trvání letu motorovým modelem Třídy F3 141, který dosud byl 7 hodin 35 minut. Prováděl nejdříve zkoušky různých motorů na spotřebu. Podle množství paliva a jeho váhy navrhnul model, který mohl vážit jen 5 kg včetně rádiové soupravy. Přes zimu stavěl model o rozpětí 2800 mm s motorem HB 3,27 cm3. Při letových zkouškách asi po půlhodině letu se model začal ztrácet v oblacích a tak ve snaze dostat model z mraků jej potlačil, prasklo křídlo a po havárii, z pokusů o rekord sešlo.

To jej však neodradilo a v roce 1978 přišel s novým modelem, vylepšeným o zkušenosti z minulého modelu. Při zkouškách po 2,5 hodinovém letu bohužel model havaroval na rušení rádiové soupravy. Poblíž byl ruský vojenský vysílač !

Nakonec postavil třetí model ( na obrázku) a na jaře 1979 jej zalétal. Jarda mi o tomto letu vyprávěl : 15. července jsme se sešli s komisaři manželi Černíkovými a řadou přátel na pahorku u Srbic. V 5,55 hodin jsem vypustil model do vzduchu a zahájil rekordní let. Bylo pod mrakem, oblačnost vysoká, ale bezvětří a 15 stupňů C. V prvé a druhé hodině letu se vše odehrávalo ve výšce 50-100m na střední otáčky motoru. Počasí se vylepšovalo a při létání ve 3 – 4 hodině už znatelně pomáhaly stoupavé proudy a tak bylo možné letět na nejmenší otáčky motoru. Odpojil jsem i baterii ve vysílači a připojil se na autobaterii. Vítr byl asi 4 m/s a pomocí termiky jsem létal ve výšce 30 – 300 metrů na minimální otáčky.

Po 7 hodinách a 35 minutách jsem stávající rekord V. Šulce překonal! Dali jsme si všichni přípitek Whiskou a nyní bylo jen na mé výdrži a chodu motoru. / celou dobu letu jsem stál /. Po osmé hodině letu se zvedl vítr na 5 m/s a tak se let odvíjel další dvě hodiny, od stání proti větru ve výšce 50 – 100m, případně stoupnul při slabé termice. Při klidném letu najednou zhasl motor ! Asi minutu trvalo než model přistál po 10 hodinách 8 minutách a 16 vteřinách.

V nádrži zůstalo ještě 95O g paliva a tak jsem hledal příčinu zastavení motoru. Po demontáži nádrže to bylo jasné. Mezi 1 a 2 vrstvou gumových balónků, ze kterých byla nádrž, se vytvořila vzduchová bublina, odkud si motor nasál vzduch.

Rekord mohl být ještě větší, ale pro něj to bylo velké vítězství, kterému věnoval 3 roky! A rekord ? Platí dodnes už 31 roků.

                                 

                                                                              Jaroslav Šafařík se svým rekordním modelem

      

 Raketýrů přibývalo a k základní trojce K. Jeřábek,J. Horáček a K. Petrus přibyli postupně J. Černý, Ing. I. Ivančo, J. Schreier, J. Schreier ml., M. Hruška, P. Grepl, Schneider, E. Dvořák, J. Barsa, Z. Barza,L. Břehovský, J. Házl, Soldán, V. Vimmer, P. Janza, Donát, P. Dubina, J. Čerepjuk, M. Ivančová, J. Jozífek, Dobeš, Severa, J. Sypecký , P. Tydlitát, Hazmuka.

                                 

                                                      Nejúspěšnější raketýři Ústecka , zleva Josef Černý, Karel Jeřábek, Jiří Horáček a ing. Ivan Ivančo

                                

                                                                Jiří Horáček s třístupňovou maketou rakety Monika

                                

                                                                   Ve Vrchlabí připravujeme ke startu maketu rakety Blue Scout Junior

                                

                                                                   Kamil Petrus při bodování makety

                                   

                                                        Karel Jeřábek  připravuje maketu Blue Scout Junior ve Vrchlabí

                                   

                                                                             Příprava 3.stupňové makety Monika

                                    

                                                                              Jan Čerepjuk na pionýrském táboře

                                    

                                                                                     Dvořák ml. si připravuje raketu Blue Scaut Junior

                                    

                                                            Lukáš Břehovský vlevo a Petr Dubina

                                   

                                                                                 ing.Ivan Ivančo s raketoplánem

                                     

                                                                             Pavel Grepl připravuje padákovku

                                   

                                                                Létala se zvláštní kategorie Vejce, zleva Schneider, K. Jeřábek a K. Petrus

                                     

                                                                          Příprava raketoplánu na rampě, zleva ing. Ivančo, Schreier

                                      

                                                                           Josef Černý připravuje svůj dvoutrupý raketoplán 40 Ns

                                      

                                                                                   Schreier Jiří na startu s raketoplánem

                                      

                                                                                        Na soutěži v Roudnici

                                     

                                                                                      Jiří Házl před startem raketoplánu

 

Z hlediska úspěchů a aktivity modelářů z Ústí nad Labem lze toto desetiletí hodnotit jako nejúspěšnější v historii raketového modelářství vůbec. Už v květnu 1969 jsme se zúčastnili I. Mistrovství ČSR ve Vrchlabí a v říjnu mistrovství ČSSR rovněž ve Vrchlabí. Prvenství zde získali K. Jeřábek a J . Černý . Obsazovali jsme přední umístění ve všech kategoriích a všichni věděli, že se s Ústečáky musí počítat.

To se projevilo hned v roce 1970 na Evropském kriteriu v Dubnici nad Váhom, kde Jeřábek zvítězil v soutěži maket s raketou Vostok, kterou stavěl podle skutečné rakety vystavené v Praze roku 1969.Plánek na tuto maketu zpracoval pro časopis Modelář a vyšla v řadě S /specielní/. Vítězství jej zařadilo i do reprezentačního družstva na I.Mistrovství světa v Jugoslavii, kde s touto maketou byl třetí v jednotlivcích a jako družstvo zvítězili.

                                      

                                                                                               Maketa rakety VOSTOK Karla Jeřábka

                                      

                                                                     Poprvé maketu ukázal na soustředění ve Spišské Nové Vsi v zimě 1970

 

Mistrovství ČSSR bylo ve Vyškově a titul zde získal J. Černý. Mistrovství ČSR bylo opět ve Vrchlabí, kde všichni ústečáci zabodovali na předních místech. / Černý, K. Jeřábek, J. Horáček a I. Ivančo /

 

Ve Vrchlabí byla tato mistrovství vždy nádherným víkendem. I když se dělal výběr a postupovalo se z krajských soutěží, sešla se zde parta 60 modelářů, kteří tři dny soutěžili o prvenství v jednotlivých kategoriích a navečer trávili dalšími modelářskými aktivitami. Jirka Horáčků si přivezl sebou malého motoráčka na jednokanál a celý první večer se s ním létalo. Kdo chtěl, tomu Jirka po vzletu předal vysílač a ať se stará. Všechny lety dopadly bez pohromy. Večer na pokoji při zapíjení prvních úspěchů někdo prohlásil – co kdybychom z toho letadla stříleli raketu ? A už to začalo. Jeden nápad se hrnul za druhým jak to zkonstruovat, aby druhý den byla střelba. Vše bylo do půlnoci hotové. Rampa pod křídlem, plochá baterie zabudovaná v trupu , časovač z A-dvojek na sepnutí el. okruhu k odpálení a raketa s motorem 2,5 Ns. Ráno ihned po snídani se šlo na to, za účasti snad všech co byli v plachtařské škole. Model byl nyní trochu těžší a tak Jirka odhadl, že za minutu by mohl být nahoře, aby se nikomu nemohlo nic stát. Nastartoval motor, natáhl časovač na jednu minutu a hodil model. Ten jako vždy spolehlivě letěl, jenže nevyvážen, trochu houpal. Jirka se ho snažil zatáčkami srovnat, ale moc se to nedařilo. Model nastoupal asi do 30 metrů a těsně po zhoupnutí, tedy trochu dolů se odpálila raketa. Bylo to jak skutečné, nádherný zážitek. Model rakety se zapíchl do stráně vedle letiště. Akce ale neskončila. Jirkův motoráček byl stářím a velkým počtem startů značně promaštěn a po odpálení rakety začal hořet trup pod křídly ! Pro filmaře by to byl záběr senzační – šlehaly plameny a patřičně se čoudilo za modelem. Jirka se snažil přistát, ale co mohl s tím jednokanálem dělat ? Za velkého jásotu přihlížejících model přistál. Jirka posbíral „ co se hodí „ a bylo po modelu.

                                  

                                                                               Motoráček Jirky Horáčka

 

Velkou celostátní propagační akcí byl od tohoto roku Den Svazarmu, který pořádali raketýři z Prahy 7 na Letenské pláni v Praze. My jsme se tam vždy velice dobře prezentovali neobvyklými modely .Bývalo zde až 2000 diváků.

                                 

                                                                              Obří model rakety K. Jeřábka na show v Praze

                                  

                                                                    Josef Černý připravuje létající talíř při show na Letné

                                  

                                                                                           Na Letenské pláni létalo všechno

 

V roce 1971 se uspořádalo mistrovství raket poprvé na dvě části . V klasických kategoriích, které se létaly ve Vyškově získal titul J. Černý a v maketách, které byly ve Spišské Nové Vsi zvítězil K. Jeřábek.

 

V říjnu 1971 jsme v Ústí nad Labem uspořádali první soutěž rádiem řízených raketoplánů v ČR, které se zúčastnilo 6 soutěžících. Z ústeckých to byl J. Černý a J. Horáček, z Prahy pak J. Táborský, V. Hadač,J. Kroulík a O. Šaffek. Modely byly ovládány jednokanálovými vysílači vlastní výroby a byla řízena jen směrovka ovládaná magnetem.

                                 

                                                                    První soutěž v ČR rádiem řízených raketoplánů v Ústí n/Labem

 

Rok 1972 byl pro náš klub význačný už z toho důvodu, že jsme měli pořádat jednu část Mistrovství ČSSR a to v maketách. Nejdříve se létalo v klasických kategoriích v Bánovcích nad Bebravou, kam se nominovali J. Černý, ing. I. Ivančo a K. Jeřábek , který zde získal titul mistra ČSSR.

Celé přípravě na mistrovství v maketách jsme věnovali maximální péči. Poprvé se zde létala i soutěž maket, u kterých se měřila výška. Museli jsme zapojit a vycvičit celý sbor měřičů, což dělali a kvalitně, větroňáři. Bylo nutné zajistit spojení mezi třemi stanovišti vzdálenými 300 metrů od sebe, výpočetní středisko apod. Byl to velice úspěšný podnik, který jsme uspořádali v prostoru výsypky mezi obcemi Chabařovice a Soběchleby. Soutěž byla dobře propagována a zůčastnilo se jí asi tisíc diváků! Měli jsme natištěny i samolepky k této akci. Dva tituly ze čtyř zde získal J. Černý.

                                      

                                                                             Samolepky k Mistrovství ČSSR raketových modelářů

                                      

                                                                         ing. Ivan Ivančo s maketou Mercury Redstone

                                     

                                                                              Karel Jeřábek s maketou rakety Thunderbird

                                       

                                                                              Josef Černý s maketou Titan 3C v Dubnici n/Váhom

 

Na dalších mistrovstvích ČSSR v roce 1973 ve Vyškově a Trnavě získal prvenství jen K.Jeřábek.

V Mostě na letišti uspořádal Klub raketových modelářú z Bíliny Den rekordů. Kromě jiných zde i Ústečáci zabodovali. J. Horáček překonal český rekord v trvání letu rakety na padáku, K.Jeřábek rovněž český rekord v trvání letu na streameru s motorem 40 Ns. Ing. I. Ivančo překonal světový rekord s raketou se zátěží a motorem 40 Ns, kdy dosáhl výšky 775 m a J. Černý překonal rovněž světový rekord s maketou poháněnou motorem 40 Ns a dosáhl výšky 481 m.

K. Jeřábkovi a J. Černému byly za sportovní výsledky uděleny tituly Mistr sportu a K. Jeřábek byl vyhlášen Nejlepším sportovcem Svazarmu za rok 1973.

 

Ve spartakiádním roce 1975 byla vyhlášena soutěž pro žáky – Směr Praha. Od nás se zůčastnil J. Valenta a zvítězil v kategorii raketa streamer.

 

V roce 1978 vedl Josef Černý kroužek raketýrů na 24. Základní škole a zároveň si vybudoval ve sklepě domu kde bydlel modelářskou dílnu, do které chodili kluci i mimo kroužek. Byli všichni velice aktivní a zúčastňovali se všech předváděček. Nechtěli vystupovat jen jako modeláři a tak si vymysleli název skupiny. A protože byli ze Severní terasy – zvolili jméno SEVERKA. Po projednání v radě klubu byl tento název přijat i pro celý klub. Uspořádala se výtvarná soutěž návrhu znaku klubu a zvítězil Jiří Šimek.

                                      

                                                                                                                Klubový znak SEVERKY

 

 

Na podzim roku 1969 ustavila parta nadšenců pro dráhové automobily Klub automobilových modelářů v Ústí nad Labem se sídlem v místnostech Svazarmu v Hrnčířské ulici č 18. Dráha ,která byla zakoupena od modelářů z Nové Paky měla 4 jízdní pruhy, byla 8 metrů dlouhá ve tvaru oválu a s povrchem „šmirgl“. Mezi ustavující členy patřili : Franta Hereš, Jindra Maděra, Milan Dřevo, Jarda Hyngar, Petr Ptáčník a Eduard Bauch.

Jezdilo se většinou s auty ze zahraničních stavebnic, které se daly koupit i v prodejnách Mladý technik. Byly to hlavně oblíbené „bakelitky“ Ferrarky, které se doma samozřejmě upravovaly podle možností, co kdo sehnal. Náhradní díly se vyráběly podomácku, hlavně s podvozky měl někdo problémy a podle materiálových možností se fantaziím nekladl žádný odpor v rámci kategorie auta. Až v pozdějších letech podnik Modela vyráběl některé podstatné díly, jako na příklad vodítka, disky kol, pneumatiky , ale i karoserie lisované z UH i z lexanu. Soukromě se vyráběly i karoserie z laminátu.Problém byl samozřejmě i s plánky na modely jako v jiných odbornostech. Ozubené převody dodával pražský soukromý výrobce, kterému všichni říkali „kavárník“ přímo na soutěžích. Viděl jsem jeho obchod při soutěži. Přišel s ruksakem, začal na stůl vybalovat desítky malých krabiček, otevíral pomalu víčka a ukládal krabičky na stůl. V každé krabičce jiné kolečko podle počtu zubů. Zasedl, vyndal pinzetu a čekal zákazníka – úplný obřad.

Dráha, na které jezdili, byla skutečně jen pro začátky a tak hlavní tahoun klubu František Hereš chtěl zrealizovat svou představu – postavit velkou superdráhu. Spolu s ostatními členy vypracoval návrh čtyřproudé, 40 metrů dlouhé dráhy, v té době nejdelší v republice. Aby byla kde postavit, sehnal potřebnou místnost v ODKP (Odborový dům kultury pracujících) patřící Chemičce, včetně materielního a finančního zajištění na stavbu dráhy.

A tak v létě v roce 1970 se v truhlárně Severočeské plynárny v Užíně začalo se stavbou dráhy. V té době přibyli i někteří další členové. Po zhruba 8 měsících usilovné práce a odpracování asi 1400 hodin, byla dráha v únoru 1971 hotová a byl na ni zahájen provoz nejen pro závodění, ale i pro veřejnost. Celý rok byla nadmíru využívána, ale v prosinci se musela z organizačních důvodů majitelů přestěhovat o jedno patro výše. Dráha se ale do nové místnosti nevešla a tak se po zkušenostech ze soutěží dohodli , že dráhu ještě upraví . Podle návrhu Jindry Maděry ji sice zkrátili asi o 3 metry, ale vytvořili klopenou velkou zatáčku.

V březnu 1971 odstoupil z funkce předsedy klubu F.Hereš a novým předsedou se stal Jindřich Maděra, který v dalších letech přivedl klub na vrchol činnosti. Na konci roku měl klub 25 dospělých členů a 8 juniorů. Jmenovitě to byli : Maděra J.,Bauch E., Vecko O.,Veselý M., Ptáčník P.,Dřevo M., Fryček, Drdla M., Opolský, Puršl L.,Fenzl, Kopřiva J., Hroch I., Hereš Z., Peml, Vajner Z., Ptáček E.,. V dalších letech přibyli : Klepetko J., Kovář J., Jindra V., ing.Neuman J., Šikl R., Eberle J., Roller J., Chleborád Z., Brada V., Brada Z.,Žemlička J.

Od tohoto roku se zúčastňovali řady veřejných soutěží, krajských přeborů a postupových soutěží na přebory ČSR a ČSSR. V období do roku 1979 patřil klub mezi nejlepší automobilové kluby nejen v kraji, ale i celé ČR. Vždyť získali celkem 61 medailí, z toho 25 titulů na mistrovství ČR a dalších 15 medailí a 9 titulů mistrů ČSSR a 12 medailí na přeborech ČR i mistrovství ČSSR. Mezi nejlepší patřili bezesporu Jindřich Maděra, Eduard Bauch, Vladimír Jindra, Jindřich Roller a Ivan Hroch.

Eduard Bauch byl za své výsledky vyhlášen Nejúspěšnějším sportovcem Svazarmu za rok 1973.

Na soutěžích po celé republice navštívili kluby v České Lípě, Brandýse n/Labem, Nové Pace, Jiříkově, Praze, Hradci Králové, Ostravě, Přerově, Brně, Trenčíně, Českých Budějovicích, Bratislavě, Žďáru n/S., Benátkách n/J., ale i v zahraničí v NDR – Drážďany , Karl-Marxstadt a Berlín.

Největší akcí, kterou pořádali bylo Mistrovství ČSSR v roce 1976, které bylo i mezinárodní. Na něm ústečtí autíčkáři získali z 8 možných, 6 titulů mistrů ČSSR a 2 tituly mezinárodních mistrů ČSSR. Čtyřnásobným mistrem ČSSR se stal Jindřich Maděra, po jednom Eduard Bauch a Vladimír Jindra. Mezinárodními mistry ČSSR se stali E. Bauch a J.Maděra. Kromě 6 zlatých medailí získali ústečtí ještě 4 stříbrné a 7 bronzových medailí.

                                    

                                                             Zahajovací jízdy na nové dráze. U dráhy V. Drdla, u pultu I. Hroch, vpravo E. Bauch

                                    

                                                                         Konstruktér dráhy František Hereš, nejvíce vpravo

                                     

                                                               Z krajského přeboru v České Lípě, druhý zleva V. Drdla, zprava J. Maděra a E. Bauch

                                     

                                                                                U pultu Eduard Bauch, vpravo Milan Dřevo

                                    

                                        Vyhlášení výsledků, zleva Schejbal, Kovář, Kraina, Jindra, x ,Bauch, x ,Maděra, Hatl,Putz, Klepetko, Roller a Kočíb

                                    

                                           Nejúspěšnější soutěžící na Mistrovství ČSSR v Ústí n/Labem, vlevo Jindřich Maděra, vpravo Eduard Bauch

                                     

                                                                     Na soutěži , zleva I. Hroch,E. Bauch a J. Maděra

                                      

                                                                 Soustředění na soutěži, zleva Jindřich Roller, Miroslav Drdla a Eduard Bauch

                                       

                                           Průkaz automobilových modelářů

 

Autíčkáři nebyli jen modeláři s dráhovými modely. V roce 1973 se už kupředu tlačila moderní technika a jezdilo se s auty řízenými rádiem, které měly elektromotory , ale také spalovací motory. To se zalíbilo ústeckým leteckým modelářům ze Severky a trochu zafušovali do jiné odbornosti. Josef Černý, Miloš Soukup a Karel Jeřábek si podle plánků z Modeláře zhotovili celé modely se spalovacími motory, kromě karoserií, které zakoupili na inzerát. V zimě zůstávali po práci v dílnách a vyrobili sami všechny potřebné díly. Na soutěžení to nedělali, ale pěkně se s nimi vyblbli při ježdění u zimního stadionu, nebo na různých propagačních akcích a dětských dnech.

                                      

                                                                               RC automobil se spalovacím motorem Karla Jeřábka

                                       

                                                                                                         RC automobil Miloše Soukupa