Příznivci našeho webu. Seznamuji vás s činností našeho Modelářského klubu Severka se sídlem v Modelparku a s akcemi, které pořádáme nejen my, ale i jiné kluby z celé ČR. Viděli jsme tady všelijaké přebory, Mistrovství ČR, mistrovství Německa, Evropský pohár akrobatů, ale i Mistrovství světa v combatech. Byly to nádherné akce, ale nezapomeńte si občas připomenout, kdo to pořádal a jaké s tím byly třeba problémy. Na to je potřeba řada obětavých lidí - modelářů, kteří dobrovolně tyto akce pořádají a organizují.
O těchto lidech se většinou po krátkém čase ani neví a je to škoda. Před 10 lety mě napadlo, že by bylo dobré to nějak dát dohromady, aby ta naše činnnost nepřišla v niveč a začal jsem psát knihu o modelářích na Ústecku. Po jejím vydání mi někteří říkali, že jsem si napsal autobiografii, ale není to pravda, jen jsem použil materiál a různé podklady pro to co píši, protože jsem zastával řadu funkcí ve Svazarmu, od okresní modelářské rady až po Ústřední modelářskou radu. Prostudoval jsem stohy zápisů, abych z toho vytáhl, co se týkalo modelářů v našem okrese.
Kdo něco takového psal ví, jak to chodí. Doslova jsem žebral o některé fotografie, nebo seznamy lidí, kteří byli v jiných klubech než jsem byl já. Nakonec jsem to dal dohromady a vyjednával vytištění 100 kusů knih, což jsem předpokládal, že prodám. V tiskárně si vzali 20 tisíc za přípravu do tisku a 20 tisíc stál tisk. Sháněl jsem sponzory, ale marně a tak mi trochu přispěli kluci z klubu( v závěru je jmenuji), doplatil jsem zbytek 32 tisíc a kniha byla na světě. Kniha stála 400 Kč a měl jsem co dělat, abych všech 100 ks prodal. Myslím, že je pěkná a má nám co říci o naší historii.
Nejdříve mám jen úvodní slovo a začínám obdobím do roku 1950
Vážení přátelé, modeláři.
Bývá zvykem u všech odvětví sportu a zájmových činností, hodnotit určité období z hlediska rozvoje a úspěchů. U modelářů to bývá většinou v klubech na konci roku, nebo kulatého jubilea, kde jsou hodnoceny nejen sportovní výsledky, ale i běžná činnost jednotlivých klubů.
V této knize jsem se pokusil souhrnně sepsat vše podstatné co se na Ústecku v modelářství stalo od počátků až po dnešek. Není a nemůže tam být vše, už z toho důvodu, že nejsou téměř žádné podklady z klubů. Většina je z mých znalostí z historie, protože jsem zde žil a modelařil.
Pamětníkům by mohla znovu připomenout okamžiky slávy při vítězství v soutěžích, ale i vzpomínky na řadu dobrovolných modelářů při organizování činnosti klubů, veřejných soutěží, přeborů a mistrovství. Těm, kteří se o to přičinili, nechť vyjádří její řádky ještě jednou dík za úsilí a obětavost pro klub a přátele.
Mladým lidem by měla být pobídkou a ukázat jim, že naše šikovné ruce, píle a svědomitost to často vyhraje nad přepychem a atraktivností zahraničních modelářských výrobků, které je obklopují.
Modelářství na Ústecku.
Počátky modelářství, zvláště leteckého, lze zaznamenat v rámci celé republiky na počátku dvacátých let minulého století. S vývojem letectví byly u všech konstruktérů, mechaniků, letců i letištních personálů sklony postavit si svůj vlastní model či stroj, protože to byli všichni nadšenci a technicky nadaní lidé. Naše země patřila mezi zakládající členy mezinárodní organizace FAI sdružující vše co se týká letectví a kosmonautiky. Proto se po celé zemi budovala letiště, stavěla se letadla a organizovala činnost pilotů. Současně s tím vyrůstaly na letištích klubovny nejen pro piloty velkých letadel, ale i pro modeláře.
Nutnou přestávku u nás v činnosti letectví a tedy i modelářů udělala 2. světová válka, kdy nebylo možné tuto činnost provádět.
Ihned po válce se však rozběhla činnost většiny letišť a modelářů. Ne jinak tomu bylo v našem kraji, kde bylo letiště téměř ve všech větších městech – v Chomutově, Mostě, Teplicích, Lounech, Žatci, Roudnici, České Lípě, Liberci a i v Ústí nad Labem.
Prvním místem, kde se poblíž Ústí n/Labem létalo, bylo letiště – spíš louka, na které se pomocí navijáku létalo s větroni ŠK, v prostoru u Přestanova, za ruským pomníkem k Soběchlebům a patřilo letcům z Teplic. Po smrtelném úrazu při startu lanem tato činnost skončila.
Později bylo letiště v Chabařovicích, kde byla i dřevěná budova sloužící pilotům a k uskladnění jediného letounu Štorch /Čáp/. Nacházelo se u silnice při výjezdu z Chabařovic směrem na Chlumec, po pravé straně za posledními domy. Táhlo se až do prostorů, kde stojí dnes dálnice u Tlakové plynárny. Na začátku 50 let se na pozemcích obce Užín otevřel důl Gustav II a tak vytěženou zeminu vozili mašinkami na letiště v Chabařovicích a téměř celé zavezli. Ještě v roce 1955 jsme zde měli snad poslední soutěž. Samozřejmě, že žádná jiná náhrada nebyla a tak skončil i aeroklub v Ústí nad Labem a letci se přestěhovali do Roudnice a Mostu. Sídlo ústeckého aeroklubu bylo na Bukově v budově, která stála proti tribuně fotbalového stadionu. Sídlili zde piloti a byla zde zřízena modelářská klubovna. I tato budova byla v pozdějších letech zbořena při rozšiřování křižovatky.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let měli modeláři v okrese Ústí nad Labem dvě střediska činnosti. Jedno hlavní bylo právě v budově Aeroklubu a druhé v Chabařovicích v domě Václava Šmejkala.
V klubu na Bukově byl náčelníkem Josef Jurek a byla tu skupina modelářů, kteří stavěli převážně upoutané modely, volné motorové modely a větroně různých velikostí. V klubu byli Josef Jurek, František Šinkora, Karel Hrodek, Jiří Kocům, Antonín Příhoda, Luděk Bláha, Stanislav Novotný, Jiří Obalil, Josef Obalil, Jiří Machytka, František Zouna, Jiří Kocům ml., Švarc, Karel Jeřábek, Milan Příhoda, Rudolf Horníček, Josef Páska . V klubu byl i kroužek modelářů, který z počátku vedl J. Jurek a později A. Příhoda, začínali zde i bratři Businští.
Josef Jurek, náčelník modelářského klubu na Bukově
Budu pokračovat. Hlavně vydržať proti viru. Ahoj.
Nejnovější příspěvky
aktuality - informace
Předpověď počasí
Naši sponzoři
