MK SEVERKA MODELPARK SUCHÉ 71 - XX

Přihlašovací formulář

Návštěvnost

0950140
dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Celkem
208
515
723
10330
950140

Kdo je připojen

Právě přítomno: 50 hostů a žádný člen

                                                                           50 let klubových rakeťáků.(1)

                         Karel Jeřábek  

           V 60 letech minulého století soupeřili Rusové s Američany o jakékoliv prvenství v dobývání vesmíru a samozřejmně, že se tato moderní technika promítla i do modelářské činnosti. V různých státech, kde to bylo jen možné střílet rakety, se zakládaly kluby raketových modelářů a ne jinak tomu bylo u nás. Už v roce 1965 probíhal kurs raketových modelářů (shodou okolností u nás v Ústí), ale jen pro modely s motory S1,S2 a S3, což byly nízkotlaké kovové motory u kterých se měnila náplň a používaly se k pohonu malých leteckých modelů.

        V tu dobu už v Dubnici N/Váhom pracovali modeláři na vývoji raketových motorů pro potřeby modelářů s různými výkony. V závodě pracovali inženýři ve zbrojním průmyslu a tak to byli skuteční odborníci, se kterými jsem se později seznámil a dodnes se vídáme na akcích. Od roku 1965 vyráběli motory světové úrovně až do devadesátých let. Motory používám ještě dnes a nejsou s nimi žádné problémy.Dostatečné množství těchto motorů dalo podnět k rozvoji raketového modelářství u nás po celé republice. Kluby vznikaly v Praze, Ostravě, Vyškově, Hradci Králové, Plzni, Bílině, Liberci, Mladé Boleslavi a dalších městech. V roce 1967 už probíhaly soutěžě i Mistrovství ČR. 

          A jak to bylo u nás v Ústí nad Labem? Právě před 50 lety  jsem soutěžil s leteckými modely kategorie A2 (později F1A) a v roce 1967 v září se konalo Mistrovství světa těchto modelů v Sazené. Nebylo to daleko a tak jsem nasedl do autobusu a jel se tam podívat. Kromě sledování této soutěže, mě zaujala parta kluků, která tam předváděla o přestávce modely raket. Byli to Pražáci, veselá kopa! Dal jsem se s nimi do řeči, vše mi vysvětlili a domluvili se na spolupráci. Dokonce slíbili, že k nám přijedou udělat jen takovou akci jako soutěž, ještě na podzim, což se také stalo.

           Doma jsem se hned pustil do výroby těch nejjednodušších modelů na streamer. O svém úmyslu stavět rakety jsem řekl Jirkovi Horáčkovi, který byl hned pro a přivedl ještě Kamila Petruse, který taky laboroval s výrobou motorů. Pustili jsme se do přípravy modelů pro padákovou soutěž, vymýšleli jsme tvary raketoplánů a já jsem si dokonce postavil větší model rakety Astrobee 1500.

            Na jaře 1968 jsme si udělali za pomoci raketýrů z Prahy soutěž, které se zúčastnili i raketýři z Bíliny pod vedením Oldy Satzkeho, soutěžících bylo asi 25, ale nějak jsme začít museli. V průběhu roku jsme absolvovali ještě další veřejné soutěže a připravili se na Mistrovství Československa v Bratislavě. Jeli jsme tam s Jirkou a Kamilem vlakem už v pátek přes noc a ráno jsme po vystoupení z vlaku rychle pospíchali na letiště linkovým autobusem, abychom to stihli. Zároveň s námi jeli i Pražáci, takže jsme nemuseli bloudit, oni už tam na letišti byli. Soutěž pro nás dopadla tragicky. Rakety nelétaly jak jsme propočítali a raketoplány si dělaly ve vzduchu co chtěly. Je ale fakt, že jsme toho hodně okoukali a v dalších akcích už to s námi měli mnohem těžší

               Ještě v tomto roce se pustil do stavby modelů (před tím modely nestavěl) i Josef Černý, Ivan Ivančo, Jirka Schreier s otcem a začala úspěšná jízda Ústeckých raketových modelářů.

          

 

            Chodili jsme létat na louku k Dělouši, směrem na Habrovice (dnes je zde vytěžený prostor a je tu golfové hřiště)

           

           

             Zahájení soutěže, nástup soutěžících.

            

             

              Josef Černý u odpalovacího pultu.

              

               Předseda klubu František Veselý předává ceny.

               

                Ze soutěže v Bratislavě (v šusťákách, které letěly)

               

               Jirka s raketoplánem vlastní konstrukce.