MK SEVERKA MODELPARK SUCHÉ 71 - XX

Přihlašovací formulář

Návštěvnost

0950150
dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Celkem
218
515
733
10340
950150

Kdo je připojen

Právě přítomno: 34 hostů a žádný člen

 

             1. Mistrovství České republiky termických elektrovětroňů kategorie RCEV

   původní reportáž účastníka Rudolfa Rady

                  Mistrovství pořádal LMK Nová Paka o víkendu 26. a 27. srpna na letišti Stará Paka – Brdo.

Nejprve trochu netradičně popíšu letiště, kde se toto historicky první oficiální mistrovství odehrávalo. Brdo je specifické, dokonce bych řekl velmi specifické UL letiště v Podkrkonoší, kterému se nic co znám nepodobá ani vzdáleně. Předně je do kopce a jeho převýšení činí zhruba 10 metrů! Dále se po celé jižní straně táhne svah, který dále strmě klesá k přilehlému poli. Snadno se tak může stát, že si létáte a najednou zjistíte, že vlastně není způsob jak se vrátit na přistání protože model už dávno létá pod úrovní terénu, kde stojíte. Naprostým unikem je potom les, těsně přilehlý podél téměř celé severní strany. A není to žádná školka ale 20 – 25 metrové smrky a borovice. Jako třešnička na dortu letových podmínek je vítr, v Brdě většinou fouká a fouká pořád a fouká hodně.

 

Já na tohle ďábelské místo dorážím v sobotu brzy ráno a rozbíjím svou základnu pro následující dva dny, jsem sám, nikdo další z klubu se nepřidal. Nefouká. Kolem deváté hodiny proběhl brífink a zahájení mistrovství, je nás 32 soutěžících a budeme celkem létat 10 soutěžních kol, 6 v sobotu a 4 v neděli, pouze jeden škrtací výsledek a na mistrovství nezvykle samoměření. Pak se pořadatelé nějak zadrhávají a první letové kolo začíná daleko po desáté hodině. Pořád ještě nefouká.

 

Startuji ve 3. skupině, už na motor trefuji stoupák a dělám něco jindy naprosto nemyslitelného, vypínám motor asi ve 20. vteřině a ve výšce 86 metrů (asi bojový optimismus). Ale je to tam a Django v kruzích pomalu stoupá až do oblak. Nakonec jsem byl tak vysoko, že jsem udělal špatný rozpočet na přistání a nestihl konec pracovního času = 0 bodů za přistání. Přitom stačilo průměrných 35 bodů a skupinu bych vyhrál.

V druhém letu dostávám první z lekcí od Radka Malčíka, který nás drtí vypínací výškou 35 metrů! Já se svými 124 metry dosáhnu pouze na 905 bodů. Stále nefouká.

Třetí let je ukázkový splachovák. Ani jeden pilot z mé skupiny nenalétá maximum a nejlepší je Petr Dušek s časem 7:45. Můj „výkon“ 6:38 dá jen podprůměrných 820 bodů.

 

Po třetím kole následovala přestávka a výborný oběd, který pořadatelé dovezli z místní restaurace. Bylo už načase, protože díky zpoždění startu většině pilotů pořádně kručelo v žaludku.

 

Lety v brzkém odpoledni byly většinou o volbě prostoru. Termika byla a bylo jí dost, ale bylo potřeba si jí najít. Takže zatímco jedna strana oblohy nosila, na té druhé to padalo a v každém kole to bylo úplně jinde. Jak se pomalu blížil podvečer, silné termiky rychle ubývalo a vzduch se měnil v typický „olej“. Tomu odpovídaly i vypínací výšky, které se posouvaly nad 150 metrů, aby v posledním sobotním sedmém, dodatečně přidaném kole většina pilotů létala k hranici 170 a více metrů. Za odpoledne tak nakonec zapisuji další škrtačku a tři vysoké devítistovky. Po kontrole výsledků reklamuji u pořadatele chybu v Matrixu. Počítač mě totiž vyplivl na průběžném 9. místě, čemuž se i já sám rozený optimista zdráhám uvěřit. Ale je to tak a po skvělé večeři mám důvod ke spokojenosti. Za celý den snad ani nefouklo.

 

Nedělní ráno je po noční bouřce studené a mokré. Od severozápadu vane mírný větřík. Po deváté hodině startuje první skupina osmého letu a její modely jen bezmocně padají, po šesté minutě jsou až na jednoho všichni na zemi. Druhá skupina to samé, třetí a čtvrtá až na několik výjimek také. Začíná být jasné, že teď se bude rozhodovat o konečném umístění. Do toho začíná pálit slunce a zesiluje vítr. Mnohým ke slušnému času nepomáhají ani výšky přes 200 metrů, zato se v každé skupině najde někdo, kdo tam těch deset minut nějakým zázrakem vydrží a ostatním krutě nadělí. Množí se nuly za přistání i za celý let. Fouká stále víc.

Létám špatně, ve větru to moc neumím a nemám do něj dobře seřízené letadlo, na poslední let nakládám 150 gramů zátěže v naději, že se to alespoň trochu zlepší.

Nezlepšilo a zapisuji ubohé skóre 757, 591 a 583 bodů.

 

Pomalu se smiřuji s pádem do výsledkových hlubin a raději jdu na další výborný oběd. Teprve po něm sbírám odvahu jít se podívat na konečnou výsledkovou listinu a ta mi spravuje náladu stejně jako ta svíčková. Ostatním se také příliš nedařilo a velmi slušný bodový zisk ze soboty mi zajistil konečné 12. místo, které považuji za úspěch.

 

Mistrem ČR se přesvědčivě stal Radek Malčík, druhé místo vybojoval Petr Slezák a třetí místo obsadil Radim Barč.

    Několik fotek z akce:

                   

 

                   

                     

                     

                     

                       

                       

                         

                         

                                                                                                 upracoval Karel Jeřábek